Vnučka domovníka Peška, která se až v patnácti letech dozvěděla o existenci své matky. Přestože se Vlastimil Pešek o svou vnučku staral přímo ukázkově, vychoval z ní rozmazlenou holku.

Adrianina matka se dcery zřekla za dramatických okolností hned po jejím narození, a tak dívka patnáct let vůbec netušila, že nějakou mámu má. To zjistila až díky dědovu prořeknutí. Na mámu byla samozřejmě zvědavá, ale Pešek s ní o své dceři Kláře dlouho nechtěl vůbec mluvit. Nakonec ji za matkou zavedl, jenže ta se s nimi odmítla bavit. Ublížená Adriana se vůči ní zatvrdila a odmítala jakýkoliv kontakt. Zanedlouho však Adriana zjistila, že matku potřebuje více, než by si kdy byla ochotna připustit. Osud jí totiž začal uštědřovat jednu ránu za druhou a ona neměla nikoho, kdo by ji utěšil a povzbudil. Nešťastná dívka po čase zcela zkolabovala. V nemocnici lékaři zjistili, že trpí anorexií. Paradoxně až toto vážné onemocnění přispělo ke sblížení matky s dcerou. Klára si Adrianau vzala k sobě domů, do své nové rodiny, aby jí pomohla vyrovnat se s chorobou a opět se vrátit do normálního života...