Zeus (řecky Ζεύς; skloňování Dia, Diovi, Dia, Die, Diovi, Diem) je nejvyšší z bohů řecké mytologie.
Zeus byl původně relativně nedůležitý indoevropský bůh jasného nebe, časem splynul s několika jinými bohy a stal se bohem počasí. V této podobě...
Životopis
Zeus (řecky Ζεύς; skloňování Dia, Diovi, Dia, Die, Diovi, Diem) je nejvyšší z bohů řecké mytologie.
Zeus byl původně relativně nedůležitý indoevropský bůh jasného nebe, časem splynul s několika jinými bohy a stal se bohem počasí. V této podobě se dostal na Krétu, kde se stal i ochráncem mykénských králů. Tato funkce nejpravděpodobněji vyplynula z jeho původní funkce boha dobrého počasí a jasné oblohy. Pro námořně založenou Krétu mělo počasí velký vliv. V této podobě se dostal do Řecka, kde se stal ochráncem řeckých králů a později i bohem hor.
Jak se bůh počasí stal i bohem hor je doposud nejasné, nejpravděpodobnější teorie hovoří o tom, že vzhledem k proměnlivosti počasí na horách se Řekové domnívali, že vládce počasí vládne i horám. V této podobě ho Řekové začali umisťovat na horu Olymp.
Někdy po roce 1000 př. n. l. se z tohoto boha začal, nejprve lokálně, stávat nejvyšší bůh. Tento přerod byl patrně nejsilnější a nejrychlejší v okolí Smyrny (Izmir), byl velmi dynamický a zdá se, že v době Homéra (cca 750 př. n. l.) již byl téměř dokončený. Jisté je, že právě Homér a později Hésiodos dali tomuto bohu základní podobu, nicméně lze usuzovat, že v době kdy Hésiodos psal Zrození bohů, byl již Zeus všeobecně považován za jedinou alternativu nejvyššího boha.
U Homéra je přesto silně patrný jeho vznik z boha počasí, jako takový je velmi prchlivý a často i snadno oklamatelný. V Iliadě se však ukazuje i jeho nová funkce, kdy se pomalu stává ochráncem práva, tato funkce je pak zesílena Hésiodem, který tuto funkci evidentně považoval za primární, tím je ukončen jeho přerod v nejvyššího boha a původní vlastnosti boha počasí se dostávají do pozadí. Přesto ho ještě Aischylos v Prosebnici (či Prosebníci, Hiketides, psáno po bitvě u Marathonu - 490 př. n. l.) vnímá jako boha značně rozporuplného a stále nezpochybňuje jeho některá primitivní jednání či negativní vlastnosti, které pocházejí právě z jeho raného období. Ve stejné době se však objevuje první významnější pokus, proměnit ho v boha bez těchto negativních vlastností s tímto pojetím přišel Xenofanes. Tato a především pozdější polemika o příliš lidských vlastnostech Dia, vedla k tomu, že se z něj pomalu stával všemocný bůh, ve 3. století př. n. l. někteří filosofové naznačovali, že jde vlastně o jediného boha a ostatní bohové, že jsou jeho vtělení, nebo pouze pomocníci.
Tento vývoj by nepochybně vedl k monoteismu a k představě jakéhosi universálního, dokonalého Boha. Zajímavé je, že tento trend byl nastolen několika významnými stoiky, což naznačuje, že právě myšlenka rovnosti lidí je jedna z podmínek vytvoření monoteismu. Tyto představy byly nepochybně ovlivněny stylem vlády Alexandra Makedonského, jejich další rozvoj v podobě Boha Dia nebyl umožněn, neboť ten již v tuto dobu začínal splývat s římským bohem Jovem.
Důvody vývoje:
Vývoj Dia je relativně zajímavý, z hlediska vývoje bohů je vcelku typické, že s rozvojem společnosti dochází ke snižování počtu bohů. Nejběžnější způsob je, že se z boha něčeho dobrého (v případě Dia dobrého počasí) stane bůh, který přijme i aspekty boha k němu opačného. Tento vývoj nastal pravděpodobně v době raně mykénské (16. století př. n. l.). Zde však Zeus zažil velké povýšení a stal se ochráncem králů, to samozřejmě zvýšilo jeho důležitost, což bylo způsobeno právě výjimečnou důležitostí dobrého počasí na krétskou ekonomiku. Z Mykén se toto pojetí dostalo zpět do Řecka pravděpodobně až někdy ve 13. století př. n. l.. U Dia poté nastal relativně nezvyklý přechod, kdy jako bůh počasí přijal funkci boha hor. Tento krok je nezvyklý a u Dia je i problematické ho časově zařadit, v této podobě vydržel až do příchodu dórských kmenů (po roce 1100 př. n. l.). Po celou dobu si však podržel i funkci ochránce řeckých králů (resp. lokálních vládců).
Po roce 1000 př. n. l. se situace v Řecku ustálila a začala vznikat centra, s těmi samozřejmě vznikla potřeba hlavního boha. Je ale zvláštní, že se prosadil právě Zeus, neboť v tomto období se začala projevovat zaostalost řeckých horských oblastí. Dalším nečekaným faktorem je rychlost jakou se Zeus jako hlavní bůh prosadil, např. v roce 776 př. n. l. se na jeho počest konaly první Olympijské hry. Z toho lze vyvodit, že je pravděpodobné, že v dórském pojetí měl tento bůh nějakou významnou roli a představa toho, že by tento bůh byl ochránce panovníka pro ně nebyla nepřijatelná. Vzhledem k tomu, že moc jednotlivých lokálních vládců stoupala, musela stoupat i moc jejich ochránce, srovnatelný vývoj boha-ochránce panovníka lze pozorovat u mnoha společenství např. v egyptském náboženství. Dalším nezanedbatelným faktorem byl i fakt, že přišli do klimaticky příznivé oblasti a jelikož byl původním řeckým kmenům, zatlačeným do hor, znám i jako bůh hor, byl všemi ochotně přijat za nejvyššího boha.
Jako nejvyšší bůh měl příliš lidské vlastnosti, což odpovídá jeho rychlému vzniku, neboť se ještě mýty a báje nestačily posunout z vypravování bardů do fáze odlidštění bohů, tato tendence se nejvýrazněji projevila u stoiků, ale tento pohled byl spojen s potřebou vytvořit boha, který by lidi morálně převyšoval. Tyto tendence sílily s rozvojem vzdělanosti v Řecku, protože se kladly stále větší nároky na lidskou morálku, bylo potřeba zmoralizovat i bohy.
Schopnosti a možnosti:
Z původní funkce vyplývalo, že byl vládce počasí a jako takový ovládal i blesky, které používal jako zbraň, dále z titulu této funkce shromažďuje mraky, zařizuje déšť, sníh, duhu a ostatní počasí, zajímavá je i představa, že „probouzí vítr“.
Především z Íliady lze usoudit, že nebyl všemocný ani vševědoucí. Mohl se proměňovat v cokoli a kohokoli, zároveň má možnost proměňovat lidi v cokoli. Zajímavé je, že funkce ochránce vladaře se postupně zcela vytratila což bylo patrně díky rozvoji demokracie, která neměla přímého vládce, který by cítil povinnost za svou vládu někomu děkovat přenesla se na ochránce měst. Přesto mu podléhalo nejen lidstvo, ale i jednotlivec, kde došlo také ke vývoji od pojetí, že člověk vlastně pouze plní jeho vůli až po silné omezení této funkce, která připadla Moiře.
Jako nejvyšší bůh dohlíží nad řádem světa, což znamenalo, že zajišťuje střídání noci a dne a ročních dob. Z toho vyplynula jeho funkce ochránce práva, cizinců, přísahy, domu (ve smyslu rodinného krbu) a pohostinnosti. Společensky pak působil jako ochránce sněmu a měst.
Méně známé je i jeho spojení s věštěním, ale byla mu zasvěcena druhá nejvýznamnější řecká věštírna v Dódóně, kde se věštilo podle šumu listů posvátného dubu. Kromě věštění mohl svoji vůli lidem zjevovat pomocí snů, dále pak hromem, bleskem či letem orla. Především v pozdějším podání vystupuje i jako ochránce práva a spravedlnosti, v této funkci ho ale častěji supluje bohyně Diké.
Spolu s Hérou vystupuje jako ochránce manželství, ale v této funkci byl spíše pod vlivem Héry.
Podle Iliady má v domě dva sudy ze kterých posílá jednotlivým lidem dobré nebo špatné věci, výběr a rozložení toho jak to posílá je závislý jen na něm.
Podle některých mýtů byl Zeus i tím kdo rozhodoval o válce a vítězství, tato funkce však byla limitována ostatními bohy a Zeus si v této oblasti rozhodně nemohl dělat co chtěl. Většinově byl považován za toho kdo lidem dává nejen moc, ale i spokojenost a statečnost.
Jeho morální vlastnosti mají velice nestálý charakter, každopádně ho lze označit za mstivého, často i záludného a je nucen k intrikám. Manželce je nevěrný a často se s ní hádal. Zeus měl silně bisexuální sklony, přičemž jeho homosexuální tendence se z dnešního pohledu pohybovaly na hranici pedofilie.
Zeus podle klasických řeckých autorů:
O postavě tohoto boha si děláme představy z mýtů, které sepsali řečtí autoři. Na těchto mýtech je patrný silný neřecký vliv, který tohoto boha velmi silně ovlivnil. Protože řecké mýty tvoří jakýsi chronologicky pojatý systém, lze sestavit něco jako Diův životopis.
Zeus byl synem Titána Krona a jeho manželky Rheie. Narodil se na Krétě v jeskyni v pohoří Ída (nebo v jeskyni v Aigaiském pohoří, podle dalších verzí šlo o kopec Dikté}, kde ho uschovala jeho matka před Kronem, který se obával vzpoury a každé její dítě preventivně pozřel. Tato obava vycházela z proroctví, že ho jedno z jeho dětí svrhne. Živil se mlékem Amaltheie (což byla podle některých verzí koza, podle jiných nymfa a medem, kterým ho krmily včely a pečovaly o něj kúréti (podle některých verzí i nymfy. Místo Dia dala Rheia Kronovi spolknout kámen zabalený do dětských plen, tento kámen Zeus později umístil v Delfách. Mýtus o jeho narození má evidentně krétské kořeny a dochází zde ke spojení Dia s některým z vegetačních božstev mykénské Kréty.
Poté co Zeus vyrostl vedl spolu se svými staršími sourozenci (ty Kronos také původně spolkl, ale jelikož ho tlačil kámen spolknutý místo Dia, vyvrhl je) vzpouru proti Kronovi. V tomto boji, kterého se účastnila většina Titánů na straně Krona, na straně Dia a jeho sourozenců bojovali jednoocí obři Kyklopové a storucí obři Hekatoncheirové. Zeus a jeho spojenci zvítězili po desetiletém boji. Tato část mýtu je zcela jasně řeckého původu a krétský vliv je zde zcela nepatrný.
Poté si losem rozdělil vládu nad světem se svými bratry - Diovi připadla vláda nad nebem a zemí. Sídlo Dia se tak dostalo do pohoří Olymp, kde sídlil s dalšími vybranými bohy nazývanými Olympané. Diovu vládu vážně ohrozilo povstání obrů Gigantů, které za pomoci ostatních bohů a svého pozemského syna Hérakla potlačil.
Další mýty pak popisují různé Diovy zálety, nebo jeho zasahování do lidských záležitostí, nemusí v nich nutně vystupovat jako bůh, který člověku pomáhá (např. Prométheus), jako dohlížitel na řád se projevil třeba, když bleskem srazil Faethónta.
Symboly:
Jeho symbolem byl orel, svazek blesků a žezlo, jeho posvátným stromem je dub. Vlastnil rovněž nezničitelný štít aigis, který mu zhotovil Héfaistos z kozí kůže.
Zeus byl původně relativně nedůležitý indoevropský bůh jasného nebe, časem splynul s několika jinými bohy a stal se bohem počasí. V této podobě se dostal na Krétu, kde se stal i ochráncem mykénských králů. Tato funkce nejpravděpodobněji vyplynula z jeho původní funkce boha dobrého počasí a jasné oblohy. Pro námořně založenou Krétu mělo počasí velký vliv. V této podobě se dostal do Řecka, kde se stal ochráncem řeckých králů a později i bohem hor.
Jak se bůh počasí stal i bohem hor je doposud nejasné, nejpravděpodobnější teorie hovoří o tom, že vzhledem k proměnlivosti počasí na horách se Řekové domnívali, že vládce počasí vládne i horám. V této podobě ho Řekové začali umisťovat na horu Olymp.
Někdy po roce 1000 př. n. l. se z tohoto boha začal, nejprve lokálně, stávat nejvyšší bůh. Tento přerod byl patrně nejsilnější a nejrychlejší v okolí Smyrny (Izmir), byl velmi dynamický a zdá se, že v době Homéra (cca 750 př. n. l.) již byl téměř dokončený. Jisté je, že právě Homér a později Hésiodos dali tomuto bohu základní podobu, nicméně lze usuzovat, že v době kdy Hésiodos psal Zrození bohů, byl již Zeus všeobecně považován za jedinou alternativu nejvyššího boha.
U Homéra je přesto silně patrný jeho vznik z boha počasí, jako takový je velmi prchlivý a často i snadno oklamatelný. V Iliadě se však ukazuje i jeho nová funkce, kdy se pomalu stává ochráncem práva, tato funkce je pak zesílena Hésiodem, který tuto funkci evidentně považoval za primární, tím je ukončen jeho přerod v nejvyššího boha a původní vlastnosti boha počasí se dostávají do pozadí. Přesto ho ještě Aischylos v Prosebnici (či Prosebníci, Hiketides, psáno po bitvě u Marathonu - 490 př. n. l.) vnímá jako boha značně rozporuplného a stále nezpochybňuje jeho některá primitivní jednání či negativní vlastnosti, které pocházejí právě z jeho raného období. Ve stejné době se však objevuje první významnější pokus, proměnit ho v boha bez těchto negativních vlastností s tímto pojetím přišel Xenofanes. Tato a především pozdější polemika o příliš lidských vlastnostech Dia, vedla k tomu, že se z něj pomalu stával všemocný bůh, ve 3. století př. n. l. někteří filosofové naznačovali, že jde vlastně o jediného boha a ostatní bohové, že jsou jeho vtělení, nebo pouze pomocníci.
Tento vývoj by nepochybně vedl k monoteismu a k představě jakéhosi universálního, dokonalého Boha. Zajímavé je, že tento trend byl nastolen několika významnými stoiky, což naznačuje, že právě myšlenka rovnosti lidí je jedna z podmínek vytvoření monoteismu. Tyto představy byly nepochybně ovlivněny stylem vlády Alexandra Makedonského, jejich další rozvoj v podobě Boha Dia nebyl umožněn, neboť ten již v tuto dobu začínal splývat s římským bohem Jovem.
Důvody vývoje:
Vývoj Dia je relativně zajímavý, z hlediska vývoje bohů je vcelku typické, že s rozvojem společnosti dochází ke snižování počtu bohů. Nejběžnější způsob je, že se z boha něčeho dobrého (v případě Dia dobrého počasí) stane bůh, který přijme i aspekty boha k němu opačného. Tento vývoj nastal pravděpodobně v době raně mykénské (16. století př. n. l.). Zde však Zeus zažil velké povýšení a stal se ochráncem králů, to samozřejmě zvýšilo jeho důležitost, což bylo způsobeno právě výjimečnou důležitostí dobrého počasí na krétskou ekonomiku. Z Mykén se toto pojetí dostalo zpět do Řecka pravděpodobně až někdy ve 13. století př. n. l.. U Dia poté nastal relativně nezvyklý přechod, kdy jako bůh počasí přijal funkci boha hor. Tento krok je nezvyklý a u Dia je i problematické ho časově zařadit, v této podobě vydržel až do příchodu dórských kmenů (po roce 1100 př. n. l.). Po celou dobu si však podržel i funkci ochránce řeckých králů (resp. lokálních vládců).
Po roce 1000 př. n. l. se situace v Řecku ustálila a začala vznikat centra, s těmi samozřejmě vznikla potřeba hlavního boha. Je ale zvláštní, že se prosadil právě Zeus, neboť v tomto období se začala projevovat zaostalost řeckých horských oblastí. Dalším nečekaným faktorem je rychlost jakou se Zeus jako hlavní bůh prosadil, např. v roce 776 př. n. l. se na jeho počest konaly první Olympijské hry. Z toho lze vyvodit, že je pravděpodobné, že v dórském pojetí měl tento bůh nějakou významnou roli a představa toho, že by tento bůh byl ochránce panovníka pro ně nebyla nepřijatelná. Vzhledem k tomu, že moc jednotlivých lokálních vládců stoupala, musela stoupat i moc jejich ochránce, srovnatelný vývoj boha-ochránce panovníka lze pozorovat u mnoha společenství např. v egyptském náboženství. Dalším nezanedbatelným faktorem byl i fakt, že přišli do klimaticky příznivé oblasti a jelikož byl původním řeckým kmenům, zatlačeným do hor, znám i jako bůh hor, byl všemi ochotně přijat za nejvyššího boha.
Jako nejvyšší bůh měl příliš lidské vlastnosti, což odpovídá jeho rychlému vzniku, neboť se ještě mýty a báje nestačily posunout z vypravování bardů do fáze odlidštění bohů, tato tendence se nejvýrazněji projevila u stoiků, ale tento pohled byl spojen s potřebou vytvořit boha, který by lidi morálně převyšoval. Tyto tendence sílily s rozvojem vzdělanosti v Řecku, protože se kladly stále větší nároky na lidskou morálku, bylo potřeba zmoralizovat i bohy.
Schopnosti a možnosti:
Z původní funkce vyplývalo, že byl vládce počasí a jako takový ovládal i blesky, které používal jako zbraň, dále z titulu této funkce shromažďuje mraky, zařizuje déšť, sníh, duhu a ostatní počasí, zajímavá je i představa, že „probouzí vítr“.
Především z Íliady lze usoudit, že nebyl všemocný ani vševědoucí. Mohl se proměňovat v cokoli a kohokoli, zároveň má možnost proměňovat lidi v cokoli. Zajímavé je, že funkce ochránce vladaře se postupně zcela vytratila což bylo patrně díky rozvoji demokracie, která neměla přímého vládce, který by cítil povinnost za svou vládu někomu děkovat přenesla se na ochránce měst. Přesto mu podléhalo nejen lidstvo, ale i jednotlivec, kde došlo také ke vývoji od pojetí, že člověk vlastně pouze plní jeho vůli až po silné omezení této funkce, která připadla Moiře.
Jako nejvyšší bůh dohlíží nad řádem světa, což znamenalo, že zajišťuje střídání noci a dne a ročních dob. Z toho vyplynula jeho funkce ochránce práva, cizinců, přísahy, domu (ve smyslu rodinného krbu) a pohostinnosti. Společensky pak působil jako ochránce sněmu a měst.
Méně známé je i jeho spojení s věštěním, ale byla mu zasvěcena druhá nejvýznamnější řecká věštírna v Dódóně, kde se věštilo podle šumu listů posvátného dubu. Kromě věštění mohl svoji vůli lidem zjevovat pomocí snů, dále pak hromem, bleskem či letem orla. Především v pozdějším podání vystupuje i jako ochránce práva a spravedlnosti, v této funkci ho ale častěji supluje bohyně Diké.
Spolu s Hérou vystupuje jako ochránce manželství, ale v této funkci byl spíše pod vlivem Héry.
Podle Iliady má v domě dva sudy ze kterých posílá jednotlivým lidem dobré nebo špatné věci, výběr a rozložení toho jak to posílá je závislý jen na něm.
Podle některých mýtů byl Zeus i tím kdo rozhodoval o válce a vítězství, tato funkce však byla limitována ostatními bohy a Zeus si v této oblasti rozhodně nemohl dělat co chtěl. Většinově byl považován za toho kdo lidem dává nejen moc, ale i spokojenost a statečnost.
Jeho morální vlastnosti mají velice nestálý charakter, každopádně ho lze označit za mstivého, často i záludného a je nucen k intrikám. Manželce je nevěrný a často se s ní hádal. Zeus měl silně bisexuální sklony, přičemž jeho homosexuální tendence se z dnešního pohledu pohybovaly na hranici pedofilie.
Zeus podle klasických řeckých autorů:
O postavě tohoto boha si děláme představy z mýtů, které sepsali řečtí autoři. Na těchto mýtech je patrný silný neřecký vliv, který tohoto boha velmi silně ovlivnil. Protože řecké mýty tvoří jakýsi chronologicky pojatý systém, lze sestavit něco jako Diův životopis.
Zeus byl synem Titána Krona a jeho manželky Rheie. Narodil se na Krétě v jeskyni v pohoří Ída (nebo v jeskyni v Aigaiském pohoří, podle dalších verzí šlo o kopec Dikté}, kde ho uschovala jeho matka před Kronem, který se obával vzpoury a každé její dítě preventivně pozřel. Tato obava vycházela z proroctví, že ho jedno z jeho dětí svrhne. Živil se mlékem Amaltheie (což byla podle některých verzí koza, podle jiných nymfa a medem, kterým ho krmily včely a pečovaly o něj kúréti (podle některých verzí i nymfy. Místo Dia dala Rheia Kronovi spolknout kámen zabalený do dětských plen, tento kámen Zeus později umístil v Delfách. Mýtus o jeho narození má evidentně krétské kořeny a dochází zde ke spojení Dia s některým z vegetačních božstev mykénské Kréty.
Poté co Zeus vyrostl vedl spolu se svými staršími sourozenci (ty Kronos také původně spolkl, ale jelikož ho tlačil kámen spolknutý místo Dia, vyvrhl je) vzpouru proti Kronovi. V tomto boji, kterého se účastnila většina Titánů na straně Krona, na straně Dia a jeho sourozenců bojovali jednoocí obři Kyklopové a storucí obři Hekatoncheirové. Zeus a jeho spojenci zvítězili po desetiletém boji. Tato část mýtu je zcela jasně řeckého původu a krétský vliv je zde zcela nepatrný.
Poté si losem rozdělil vládu nad světem se svými bratry - Diovi připadla vláda nad nebem a zemí. Sídlo Dia se tak dostalo do pohoří Olymp, kde sídlil s dalšími vybranými bohy nazývanými Olympané. Diovu vládu vážně ohrozilo povstání obrů Gigantů, které za pomoci ostatních bohů a svého pozemského syna Hérakla potlačil.
Další mýty pak popisují různé Diovy zálety, nebo jeho zasahování do lidských záležitostí, nemusí v nich nutně vystupovat jako bůh, který člověku pomáhá (např. Prométheus), jako dohlížitel na řád se projevil třeba, když bleskem srazil Faethónta.
Symboly:
Jeho symbolem byl orel, svazek blesků a žezlo, jeho posvátným stromem je dub. Vlastnil rovněž nezničitelný štít aigis, který mu zhotovil Héfaistos z kozí kůže.